Au-pair den nultý aneb Benvenuta in Italia

17. února 2016 (středa)

Sedím si tak v autě a koukám z okna, jak ubíhá polská krajina (co kopeček to minimálně jeden kostelík:), už od pohledu ven mi je pěkná zima a svírá se mi žaludek (to asi nebude tou zimou, co?). Pfff. Jednou jsem se rozhodla a půjdu si za svým snem. :-)

Letí mi to v 10:20 z Katowic. Nejpozději se smím odbavit 40 min před odletem, takže luxus! Žádné dvě hodiny, jak se pamatuju. Z Ostravy mě veze autem taťka. Vyjeli jsme kolem osmé a něco po deváté jsme na místě. Doporučuju se u Katowického letiště vykašlat na oficiální parking, protože o opravdový kousilínek dál je hlidaný parking jen za směšné dva zloté na hodinku. Zvládli jsme to i s mým 27 kilovým hranatým kamarádem. Na letišti úplně pohodově i kafčo za vcelku rozumnou cenu i s croissantem a to jen díky schopnosti mého otce vládnout polským jazykem (klobouk dolů). Snažím se ještě využít poslední minuty na předvedení svého nového mobilního miláčka, ale nedostupnost Wi-fi (i když se ukazuje jako funkční) mi to nedovoluje (že by Polsko?). Raději nehledám viníka ale raději ten spravný terminál. Stíhám vše naprosto luxusně, procházím vším možným a pak už jen mávám na taťku (tuším, že existuje i předodletová fotka, ale tajně doufám, že ne, ptz jsem se zahlídla v zrdcadle). A je to tady! Ještě projít gatem 13, zavolat mamce a mé milované sestřičce a už není cesty zpět. :-) Mám strach, ale jakmile vidím "své" růžové letadlo, vše zapadne na své místo. Věděla jsem, proč si koupit bundu v téhle barvě. :-D Nejspíš proto, abych si ji při výstupu z letadla musela sundat (díky neskutečným 20 stupňům minimálně) a přehodit ležérně přes rameno.

Rezervace místa u "okna" byl dobrý nápad!

Let byl skvělý. Miluju ten pocit, jak se letadlo dostane na správnou ranvey, zařadí rychlost a já se bořím do sedačky a cítím, že za mnou nezůstává na zemi jen Polsko. :-) Přílet do Neapole s teplotním šokem a pocitem, že patřím ke svému letadlu, už byl zmíněn, ale má oblíbená slova "Welcome to Naples" ještě ne. :-)

U letadla jen rozhalené kabáty, ale v autobuse už šly dolů.

Vstupuju do haly, vidím volné sedadlo, čekám na kufr a světe div se na Neapolském letišti je funkční WI-FI. Jupii. Informuju svět, že jsem dorazila nepoškozená a šťastná. :-) Můj hranatý několika kilový kamarád nikde a poslední skupinka Polských turistů odchází. Co teď? Opouštím síť a s prosbou se obracím na nejmladší a nejopuštěnější kus ze stáda oněch turistů. Neví, Prchá. Nějaká dobrá italská duše - "To je váš kufr?" Ha! Poslední. Děkuji za záchranu a utíkám za svou "novou" rodinou. Ještě rozpustit vlas, poslední pohled do odrazu ve výkladu a padím dělat dobrý první dojem. :-) Vidím je a slyším "Ciao" Zdravím je týmž způsobem na zpátek (jakto, že to znělo v česku s CDčkem o tolik italštěji?) Malá Olga (3 roky) má naprosto dokonalé mikádo a je roztomilá až na runway. Giovanna (maminka) má hnědé mikádko delší po ramena a brýlky. Působí stejně sympaticky a pohodově jako přes všechny naše skype hovory. Jediným překvapením jsou občasné šediny. Gianni (manžel) je fakt menší, než jsem si ho představovala. :-D

Nakládají mě do bílého auta (safra značku nevím) a vyrážíme směr Mercogliano (50km). Nějak nemám ani chuť se dívat kolem (nebo čas?). Olga mě naprosto strhává. Nejprve mi ukazuje výtvory, co udělala jen pro mě dnes ráno a nakonec se nechává okouzlit mým barevným náhrdelníkem (ještě, že mě ráno osvítilo si ho vzít. Ej!) "La bella collana" (v překladu krásný náhrdleník) Malá neustále něco žvatlá italsky (nerozumím ani ťuk). Giovanna mi vysvětluje drobnosti a sem tam překládá do aj, cestou ukazuje a říká. "Dívej tam je Vesuv, ale hezčí je z druhé strany." (UUu! Já vidím VESUV! :-) Jedeme a já se pomalu seznamuju a smiřuju, že mé nové jméno a nová identita je MASHA :-D Ne. Nemá to nic společného s tím, že jsem z Česka a že Rusko je prostě blízko, ale proto, že Olga má oblíbenou panenku a já prostě ponesu dál světem její jméno a slávu. :-D Smiřuju se s Mashou a Giovanna mi ukazuje horu, na kterou se budu dívat z okna svého pokoje. A pomalu už vidím své městečko, to o kterém jsem všem jen říkala a ukazovala ty nejhezčí fotky. Je tady! Mercogliano! Mé italské městečko v kopci pod horou. :-) Dům je stejně hezký jako podle Google Map, takže jsem spokojená.

Tak tady bydlím
(moje je to okno úplně nahoře nad garáží)

Čeká mě seznámení s hlavní sestavou hraček od Olgy a pak už jen hmmm (Voní to luxusně!) Domácí lasagne! Boží! Dostávám víno - kapku. Prý je domácí a tvůrcem je Giovannin tatínek. Lahoda. Barvou není červené ale takové světlejší a chuť tomu i odpovídá. Ale je dobré. Po večeři jdeme nahoru, Olga mi musí ukázat nejprve svůj pokoj s velkým růžovým kobercem a teprve pak až ten můj. Vrhám se na kufr a vytahuju všechny dárečky, co jsem si pro ně přivezla. Olga rozbaluje ty své (omalovánky, sladkosti a nakonec princeznovskou korunku) a nakonec i ty od Giovanny (svíčku z včelího vosku - vonící po medu - a českou kuchařku v italštině). Olga poletuje kolem s korunkou a Giovanna je nadšená z knížky českých receptů. Nejvíce se směje fonetickým překladům - střapačky :-D (fakt to vypadá divně). Hrajeme si s Olgou ale pak na mě jde spaní. Odpočívám a obepisuju celý svůj svět, že jsem v pořádku a živá dorazila na místo určení.

A takhle to u mě vypadá bezprostředně po příjezdu
(to tam jěště není nepořádek :D )

Olga to po dvou hodinkách nevydrží a přiběhne s touhou mě obejmout a odvést si mě na svůj růžový koberec (tappeto po italsku). Podléhám a po chvíli už jsme přivolány na večeři. Hmmm. Po cestě ze schodů citím rozmarýn (rosmarino). Na talířku mi sedí jakoby náplň do hambáče ale asi tak milionkrát chutnější (ten rozmarýn dělá divy!) k tomu typicky italský bílý chlebík, s rajčátky a domácím olivovým olejíčkem (taky domácí od Giovannina otce). Nechybí ani prosciutto a zámotky mozzarelly. Ano! Tady "buon apettito" dostává nový rozměr. :-D A je to jedna z těch chvil, kdy jsem ráda, že jsem nejela do Irska! Promiň Ali, ale Itálie je prostě teplejší a tak nějak k sežrání. Zítra mě čeká můj první oficiální den v roli Au-pair. Takže "buona notte" můj ty světe. :-)

Masha con la bella collana :-)