19. února 2016 (pátek)
Dnes je to první den, co je Giovanna dopoledne ve škole a mě čeká na stole překvapení v podobě lístečku (A ano mám ho schovaný, jako památku :D Jsem nenapravitelná s tím svým sbíráním. Já vím. :-D) Lísteček obsahuje informace o úklidu s přáním hezkého dne a smajlíky v závěru. (Já ji žeru!) Mám pozametat schody do patra, vysát a vytřít. Se smetákem to umím, s vysavačem nemám problém, ale safra ta elektrika tady, to je běs. V zásuvce nic pořádně nedrží a jen ve spodním patře můžete zapojit do zásuvky takové ty koncovky s kulatým koncem, ale nahoře už potřebujete "převodník".
 |
| super boží italská zásuvka |
 |
| to je ta moje kulatá koncovka, kdyby někdo nevěděl |
 |
| převaděč spojitosti :D (Díky Marku!) |
VSUVKA: Uuuuu italové a elektřina to je dlouhý příběh.:D V rámci konečného vybalování si říkám "pověsím si svůj lapač snů", ale kam vlastně? Jo! Tady je papírový lustr, tak to by šlo. Po zkušenostech s italskou super elektrikou, raději nejdříve cvakám po vypínači a pak teprve věším. Člověk nikdy neví a jistota je jistota :-D Hotovka. Můj lapač visí a já rožínám. Teda pokouším se o to. Jednou, dvakrát a nic. No do pytle. Já vyhodila elektřinu. :D Hned druhý den a hned tohle. No nejsem já šikovná? Směju se. :D Říkám si: "Zkusím do toho nějak drbnout" (na chodbě jsem totiž zpozorovala světlo :D) Ale čím? Odmítám to zkoušet holýma rukama. Co když mi to něco udělá, že jo? Beru červenou lampičku a chystám se na operaci "jak vyzrát nad italskou elektřinou". Po chvíli šťouchání a střídavého blikání se nic zvláštního neudálo. Sbírám, nasávám odvahu z okolí a jdu na to ručně! Závěr: Kromě vypálených rohovek jsem z toho vyšla zcela nepoškozená, ale už na ten lustr nikdy nic věšet nebudu. Projistotu. :-D
Ale zpátky k úklidu. Po tom, co jsem zametla schody a vysála (Nechápu, jak můžou žít bez zavinovacího kabelu u vysavače. Připadala jsem si, jako s elektrickou sekačkou :D) Mi chybělo udělat jen "wash floor downstairs - ask Gianni, he shows the yellow thing" Ha! To jsou instrukce. Jdu tedy za Giannim, ukazuju na podlahu, on opět pokyvuje. Teď ovšem změna: odchází a přichází s žlutým něčím na podlahu. Ukazuje mi, jak se nasazuje hadřík, kam se vlévá voda a že k tomu potřebuju trychtýř (Ne ještě jsem nikdy neviděla trychtýř a nevím, co s ním :D). No je to vtipné. Nicméně všechno zvládnu absolutně v pohodě, až na to, že se mi na závěr podaří zlomit, vyrvat nebo utrhnout madlo u žlutého parního monstra. :D Asi se počůrám smíchy. Přicházím za Giannim a tomu div nevypadnout oči z důlků. "Jak se to mohlo stát, když jsem jí ukázal všechno i kam se vlévá voda." (Zřejmě mu běží hlavou) Připadám si provinile a snažím se nesmát sama sobě, jak jsem šikovná. Gianni odchází se žlutým monstrem v jedné a madlem v druhé ruce a já se jen můžu domnívat, co si to jen mumlá ve svých italských vousech. :D
 |
| Můj studijní koutek s pizzou jako nejlepším společníkem |
Žádné komentáře:
Okomentovat