Au-pair po italsku: Pohostinost italská při slavnosti jarní

21. února 2016 (neděle)

Víkend pokračuje.. Ou! Dneska ale počasí nevypadá ani zdaleka tak slibně jako včera. Dáváme si poklidnou snídani a lehký oběd v podobě "polévky" Minestrone (polévka by měla být tekutá, ne?) Tahle jako většina italských - není! Je to talíř neskutečně dobré vařené zeleniny s fazolemi a já nějak nechápu, co je na tom lehkého. Opět! :D

Vyrážíme za oslavou jara. Představuju si to (dle Giovannina vyprávění) jako slavnost v ulicích. Všude zní hudba, sem tam kvítek, co roh to stoleček s nějakou dobrotou a kam jen oko dohlédne karafy s vínem. Hmm. Jak já se těším! :) Sedím v autě koukám z okna, zatímco Olgiina mráčková seance se znovu opakuje. Dneska si to však užívám ze sedadla spolujezdce. Ou jé!

Cedule: Benvenuti di Chiusano (čti kjusáno). Parkujeme u nějakého domu na kopci. Ze schodů na nás mává kudrnatá žena kolem čtyřicítky a postarší pán nejméně o dvacet let starší.

Výhled od domu
(to bylo ještě hezky)

Vcházíme dovnitř. Oj! A tady to začíná! Představování? Ha! Nechytám jména, nerozumím ani ťuk! Důležitě se usmívám a pokyvuju (začínám v tom být odborník!) Stydlivě se hlásím ke své nové identitě - Masha! :D Jsou tady tři generace, s Olgou vlastně čtyři. Nejméně stoletá babička (nonna italsky) Fiorentina je odbornicí přes domácí těstoviny, prý je dělá pro celou famílii! Rukama mi demonstruje, jak se na "fussilli" musí. Její šedesátiletá "dcera" Carmella s manželem nás odvádějí k prostřené tabuli. Nějak moc židlí, ne? Jo! On přichází ještě Carmellinin syn s přítelkyní Luigou (patřičně zmatená si doteď nevzpomínám na jeho jméno :D) Usazujeme se. Teda já čekám, až se usadí ostatní a já si sednu, kde zbyde místečko. (Nikdy nevím, co dělat, tak raději vyčkávám. Kdo si počká, ten se dočká, no ni? :) Usedám hned vedle kudrnaté ženy, která je ihned pasována jako hlavní styčný bod konverzace (mluví anglicky!) Ej! A vezme mě do Neapole! A ukáže mi místní dobroty a taje Neapolského života. Těším se už dopředu. :) 

Ehm.. A je to tady! Oběd po italsku. Začínáme. Připravte se. :) Na stole se začínají zjevovat ošatky s chlebíkem a talíře s kousky, pardon kusy, parmazánu společně s kolečky domácí klobásky chuťově připomínající fuet. Testuju a pomlaskávám. "Masha? Vino?" No proč ne..:) Ochutnávám své první bílé v Itálii. Slavnostní přípitek. A elá hop. Červená zapékací miska mi přistává rovnou pod nos. Ještě horká. Rovnou z trouby. Nedokážete si představit tu vůni! Ooo. Hmmm. Fussilli s rajčatovým sugem, mletým masem a nějakým moc dobrým sýrem. Všechno se rozplývá na jazyku, sýr se táhne a domácí těstovinky jsou nepřekonatelné! Do dna misky mi zbývá posledních pár kousků a já začínám lapat po dechu. Kam to všechno dám? Slavnostně si do úst vkládám poslední těstovinu a radostně si sama blahopřeju, že na tom přece nic není, tak proč mě ta Giovanna tolik varovala? (V tu chvíli jsem byla děsivě naivní. Byl to teprv první chod ! :D ) 

Jooo. Ahaaaa. Tak pro to! Přede mnou, kde se vzal, tu se vzal, leží talíř s kusem pečeného masa, nějaký psychodeličně veliký plátek (plát!?) rolády z kuřecího plněný mletým masem), a k tomu opečené brambůrky. No to nemám šanci sníst! (Snědla jsem.) "Masha? Vino?" (tentokrát červené) Proč ne.. (aspoň zapomenu na to, kolik už jsem toho snědla - opět naivní úvaha při tom množství jídla) Na zbývajících částech stolu se zjevují smažené špenátové kuličky, grilované plátky dýně (nic tak dobrého jste ještě neměli!), nakládané plátky dýně (nic tak fuj jsem ještě neměla - s vinným octem si prostě nerozumím) a kouřící tác s něčím, co připomíná mořské plody. Nejsou to mořské plody, ale houby dle nějakého místního receptu - jsou mega luxusní! Pikantní! Moc dobré. A to pozor - houby nejím. Nebudu se ani pokoušet zastírat (nemá to cenu). Ochutnala jsem všechno! A ne jen jednou. Ou jé! Puknu. :D  

Když si nakládám na talíř několikátý plátek grilovaného kousku dýňového nebe, babička Nonna po mě loupne pohledem usmívajíc se od ucha k uchu. Giovanna překládá. Prý se jí líbím! Že mi tak hezky chutná a jsem moc šikovná. Haha! Jsem ráda, že jsem udělala dojem, ale od stolu se zřejmě už nezvednu. :D

Talíře jsou pryč! Uff. Gratuluju si k nadživotnímu výkonu a utírám sliny za uchem. Ohlížím se do kuchyně a Luiga nese tácy s melounem a pomeranči. Hmmmm. To můžu. Po ovoci přece vytrávím, že? Všichni vesele štěbetají a Nonna se usmívá. Líbí se mi. 

Tácy mizí. Že by už čas na tu slavnost jara? Nenene. Ještě přece dezertík. :D Tady se mi to už mlží a já pro nedostatek krve v mozku vypouštím informace. :D Dezertem je "Bubba" - tradiční italská bábovka se šlehačkou přelitá Limoncellem (likér vyráběný z citrónů) a zdobená lesními jahodami. Umírám a prosím o ten nejmenší kousek. 

To je Bubba, seznamte se.

Dojídám (pokolikáté už dneska?). "Masha? Un Caffè?" Kafe? Někdo tady říkal kafe? Probírám se z kómatu. Jo! Dám si! Piju kávu o velikosti náprstku a prosím boha štíhlých pasů, aby na mě nezanevřel. 

vše vypovídající fotografie

Po "obědě" slavnost vítání jara. Jedeme do města podívat se, jak se budí medvěd. Venku je zima, ale lidí všude hromada na to, jak je to malé městečko. Ve zkratce: Martino je veliký podivně vypadající hnědý medvěd, jehož budí ze spánku 12 lovců symbolizujících měsíce v roce. "Medvědí skupina" prochází celým městem, doprovázena něčím, co lze identifikovat jako pojízdný reproduktor na tyči. :D  

Medvěd Martino a jeho lovci
(v pozadí zdroj hudby!)

Všude zní pořád a dokola neskutečná odrhovačka. Po čase vás to chytne! Něco jako naše česká polka. Skupinka tancuje, děti s nimi a my s Giovannou se taky přidáváme. Lovci se "posilňují" grapou. Klasika! Všude je to stejné. :D A já se cítím jako doma. :D

  

Tak přece tady nezmrznem! Po půlečce dáme. Ej!

A tak si tady tancujem!