Au-pair po italsku: Návštěva prarodičů vol.1

27. února 2016 (sobota)

Giovanna mě celý týden psychicky připravuje na víkend. Přijede totiž veledůležitá návštěva - Gianniho rodiče! No to bude! :D Nenechám se zaskočit a hned se vrhám na lekci: italské představování. :D (o úrovni mé italštiny jste už slyšeli, takže nemusím rozvádět. :)

"vybarvujem"  :D

Prarodiče přijíždějí v sobotu dopoledne a osudové setkání probíhá jak jinak než u oběda. Hned na úvod exceluju frází "Mi chiamo Markéta" (cítím se důležitě!) při které Giovanna obdivně mrká. A když dodávám, že mě i těší, že je poznávám, doufám, že Giov samým blahem a překvapením neomdlí. :D (je úžasná, jak mě podporuje v učení:)) Má vnitřní fáze důležitosti však končí okamžitě poté! Oba mi totiž nesdělují jen svá jména ale pokračují dále v konverzaci. :D Nerozumím ani kulové a raději nahazuju již ověřený režim úsměvu a pokyvování (na mou "omluvu" jsou oba z Neapole - pražština hadra!) 

Oběd probíhá v naprostém klídku a pohodě - klasicky vychutnávám, co mám na talíři a poslouchám melodickou italštinu. Snažím se chytat sem tam nějaké to slovíčko, ale s rostoucím počtem snědených těstovin, tato snaha přímo úměrně klesá. :D Prarodiče jsou velmi sympatičtí, ale mluví tak nesrozumitelně (těžko říct, jestli je to víc stářím nebo tou Neapolí), že i Olgiina huhňajicí dvouletá kamarádka je proti nim královna. Popíjíme poobědové kafíčko a já tak trošku tápu, po kom Gianni zdědil svou kyprou postavu. Nejspíš po paní pozdní večeři. :D Babička (nonna italsky) s vlasy bělejšími než čerstvě napadaný sníh je neskutečný pidižvík, ostatně jako všichni stáří lidé zde. Ehm. Konečně jsem mezi svými. :D (156 cm promluvilo)

Na večeři se těším. Gianni jde (jak ho znám, tak spíš jede :D) do nedaleké pizzerky a já mám na výběr: buďto si dám tu nejlepší Margaritu pod sluncem nebo vyzkouším "Pizza fritta" (pizza přeložená na půl jako Calzone, plněná čerstvou ricotou a šunkou, a na závěr osmažená v oleji). Ehm Asi nemusím dodávat, jaké šance na záchranu téhle kalorické bomby má dietní ricotta. Ano správně. Žádné! :D Já však podléhám svodům nových chutí a přikyvuju, že mileráda vyzkouším. (Nečekaně!:D)

Dámy a pánové, dovolte abych Vám představila
- nejlepší pizza pod sluncem -

Dolů do kuchyně mě ani volat nemusejí, jak omamně to všechno voní. Pizzu Frittu jsme si "objednaly" jen s nonnou, Giovanna Calzone, ostatní po pizze a pro Olgu mini Margaritka s hranolky (nejoblíbenější jídlo ever - mám na mysli ty hranolky samozřejmě :D). Jen co přicházím, jsem Olgou usazena na výsostné místo po její pravici. Oooo děkuji. :) A zrovna, když se chci pustit do jídla, tak je mi Olgou zabaveno! Ouch! Koukám jako sůva z nudlí. Nechápavě (naprázdno!) polykám a smutně se dívám, jak se moje Fritta vzdaluje z talíře. "Buon viaggio" (hezkou cestu holka). Fňuk. No nic beru za vděk Giovanninou Calzone (ta samá nesmažená verze jen s jiným sýrem) a pochutnávám si i tak. :)

Pro přiblížení: Olga si na svůj talíř nechává naložit všechny hranolky (chudák nonna to taky odnesla), moji Frittu a sní přesně asi 12 a půl hranolky. :D Toť k italským dětem a jejich výchově. :D Ale nebojte se, všechno dobře dopadne. Princ přeskočí příkop, vykopne hradní bránu, draka porazí a zachrání princeznu. No. Ehm. Tak trošku. S menší úpravou po italsku. :) Giovanna v roli prince zdolává Olgu dvacetiminutovým přemlouváním, ať mi kousek Fritty dá přece jenom okusit. :D Dostávám asi centimentr :D A moje vnitřní princezna se tetelí blahem. :))))

"Co vám budu povídat, občas je to boj. A nejen o Frittu." :)

Řekla spokojeně při pohledu z okna ven! :)