Au-pair po italsku: Sobotní sušenkování

5. března 2016 (sobota)

Je to už poněkolikáté, co se probouzím do své italské postele s červeným "potahem". Zajímavost! Italové nemají klasicky povlečené peřiny jako my. Peřinu sice mají, ale většinou je nějaké barvy a nepovléká se. V zimě (když je chladno) se přikrývají dvěma vrstvami: 1. takovou velkou látkou rozměrově větší než peřina, materiálem jako jednovrstvé povlečení) a 2. onou "peřinou". Nemusím vám vykládat, jak tady trpím. Jak mi peřina pořád někam ujíždí a jak po ránu připomínám spíš zámotek než člověka. :D No spaní za všechny peníze! Zlatá česká povlečená peřina!!!

Dneska mám volno! Dneska je totiž co? No jooo. Sobota! :))) Venku není nic moc (zase prší safra!), ale já mám o zábavu postaráno. Budeme totiž péct sušenky! :) A já se nemůžu dočkat. Miluju pečení. A navíc po tom uměleckém výkonu s Olgou (jedno významné modré uff!:D) tento týden nějaké to pohodové pečeníčko uvítám. (Oo můj bože ta moje naivita mě jednou zabije! :D)  

Zezdola slyším: "Mashaaa, faciamo biscotti." (Jdeme dělat sušenky.) Uff! Odkládám učebnici Italštiny a jdu na to. :) Hned ve dveřích jsem pasována zástěrou. Juuu, já mám zástěru a s kytičkama! :) Mám ráda zástěry. :) (Jsem střelená. Vím to. Netřeba komentovat :D) Na stole vidím rozložený ubrus (prý využívaný speciálně pro potřeby pečení) a na něm dřevěný tác, na němž se míchá těsto a peče. Doma máme podobný, takže nic nového. :) Dále vidím odměrku, mouku, cukr, vajíčka a vidličku. 

 

Jdeme na ty sušenky! Juuu. Těším se. Giovanna společně s Olgou sypou mouku do odměrky (Zvláštní! Nepoužívají váhu.). Tu potom sypou na dřevěnou plochu. Ehm. Sypou je vznostné slovo! Olga to tam šoupne a já chápu, proč jsem i jako dozor vyfasovala zástěru. :D Stejný postup se opakuje s cukrem. Celkem koukám, že malá Olga dokáže sama rozbít vajíčka (bez ironie - no fakt!). A NE skořápkové sušenky nepečem! :D Úkol zní jasně. Celé to smíchat. Zástěry dostaly na frak, holky jedny nešťastné. :D Ou jééé. Olga si totiž pod slovem smíchat představuje spíše slovo poplácat. :D Haha! Oblak mouky se pokojně vznáší kuchyní a já se dívám vzhůru s otázkou/přáním (že se takové "princezny" rodí jen v Italii? prosííím :D)

Těsto zázrakem vytvořeno. Teď jen vyválet a bude se vykrajovat (nejlepší část ever!). Váleček (italsky materello) je dřevěný a formičky barevné (prý jarní edice :) juuu). Olga si pro sebe zabírá nejméně polovinu těsta a snaží se vyrábět ty nejpodivnější tvary (motýl křížený s kometou, apod.) Nakonec objevuje obrovitou formu sněhuláka a vytváří tak nejspíše největší sušenku v okruhu padesáti kilometrů. :D

moje zástěra v akci

Je to k nevíře (a já to můžu dosvědčit), že paradoxně Olgiin nápad s mega sušenkou byl ten nejchutnější! Takže pokud chcete zkusit péct stejné sušenky (žádná věda!) jako tady v Itálii, zaměřte se na větší formáty. :D Chutnají totiž zatraceně dobře! Recept níže. :)

RECEPT
na cca 2 plechy a 1 sněhuláka:

500g hladké mouky

200g cukru krystal

3 vejce

200g másla (rozpuštěného)

Smícháme nejprve mouku a vejce. Poté přidáme cukr a rozpuštěné máslo. Vše pořádně propracujeme. Vytasíme váleček a formičky a jdeme na to!

Trouba na 170 C a pečeme podle vůně a barvy. :) Zde neplatí, čím je barva sytější, tím bude sušenka chutnější - cca 10 min - do zlatova.