Au-pair po italsku: Jak se stát au-pairkou a nemalovat po dětech

4. března 2016 (pátek)

Pokud chcete jet jako au-pair, doporučuju jet do země, kde se aspoň jakž takž domluvíte. Ne jako já. :D Safra! Ta italština mě jednou zabije. :D Zlaté anglické dítka, říkám si. :D U Olgy s pizzou ani pastou nepochodím. (Určitě jediná Italka, co nemá ráda pizzu. :D) Snažím se učit, co to jen jde. Ale stavím si teprve základy a musím počkat než vytvrdne beton. Zato bravurně ovládám barvy a počítání do deseti. :D Ou jééé. :)

Často taky odpovídám na dotazy: "A to máš přes agenturu?" Ne. Nemám! A jsem za to ráda. Rodinku jsem si našla sama na vlastní pěst přes stránky au-pair world, což jsou podle mě ty nejlepší stránky pro aupairky. Je tam celý svět. Dokonce jsem ve zvědavosti narazila i na pár českých rodinek, co hledalo au-pair někde kolem Kutné Hory. Hihhi. :) Fakt! Nekecám!

Na stránkách jsem do svého úžasného a vyšperkovaného profilu (Děkuji Ali!!!) s hrdostí a pýchou uvedla, jak děti ráda zmaluju od hlavy až k patě. :D Zatím si nikdo nestěžoval. Ehm. Přiznávám. Jednou ano. :D Maminka blonďaté holčičky, která si dcerku vyzvedávala po dvouhodinovém hlídání s "potetovanýma" nohama plných pavouků a lebek (Já navrhovala srdíčka a kytičky. To ona si trvala na lebce :D), s pomalovanou tváří a là krokodýl a s růžovo-zeleným čírem.  Chápu, že to musel být kapku šok oproti předchozímu stavu. :D - Ale Colours of Ostrava si můžou užít i děti, no ne? :)

Giovanna mého "umu" chtěla zneužít už od prvního dne, ale v Itálii zřejmě neznají pojem - barvy na obličej. Obešly jsme spolu dvě parfumerky, tři drogérie a nakonec jsme našly jen tři ušmudlaná balení v zapadlém koutě mega hračkářství. 

PZO (poznámka za okraj): Nechápu, co to ti Italové mají, ale hračkářství (italsky giocheria) a oblečení pro děti je tady doslova na každém rohu. Fakt mazec! A tak zase příjemná změna oproti našim blikajícím hernám nebo číňanům. :) 

Pracovní plocha, kde se tvoří jen samé zázraky
(kuchyň)

Ehm. Ehm.  (Odkašlávání) Jak mám začít? Jak popsat pokus vytvořit na Olgiíné tváři své nové mistrovské dílo? Asi takto: Vybavena jako správný profesionál se vydávám realizovat svou první zakázku. Olga však zřejmě ne zcela pochopila význam: malování na obličej, chopila se mých barviček a jala se vybarvovat sama, ne však obličej (ještě, že tak! štětec v oku mít fakt nepotřebuju :D), ale všechno ostatní. Naštěstí se mi jí včas podařilo obalamutit, že papír je nejlepší možnost. Ouu jéé. :) Aspoň jeden úspěch dneska!

Ve zkratce: ANO i s barvami na obličej se dá malovat na papír, ale ne moc dlouho! :D Vydržely přesně tři veledíla a modrá padla jako první. :D A NE tříleté Italce se štětec z rukou nebere! :D 

Natěšená Giovanna vracející se ze školy se hned ve dveřích vyptává: "Tak jak dopadlo to malování? Byla nadšená, že? Máte nějaké fotky?" Prstem mířím směr lednička. :D Kde visí modrá A4ka z pera našeho Olgicassa. :D Giovanna jako hrdá italská matka nezklame. Olgu patřičně chválí a vyptává se na detaily, které byly mému nemateřskému oku prozatím zcela utajeny. :D Vždyť je to jen papír celý natřený na modro! Wtf? :D Mhouřím oči a joo...tohle by mohlo být... Ne fakt nic! Nic tam nevidím. :D 

Posunky se snažím Giovanně naznačit (Olga je totiž uprostřed výkladu o svém modrém zázraku), že mě naše neúspěšná mise mrzí, ale že jsem se opravdu snažila. Zachránila jsem přeci kuchyň a to se taky počítá, že jo? Giov na mě povzbudivě mrká a mlčky vysvětluje, že to čekala. :D No dík pěkně, to je teda důvěra. :D 

Ještě dostanu pochvalu za to, jak jsme to malování zvládly. :D No mě picne. :D

Moje italská ďáblice s českým krtečkem